č. 239/2004 Sb. NSS, Neoprávněné použití nebo zadržení prostředků státního rozpočtu
č. 239/2004 Sb. NSS
Neoprávněné použití nebo zadržení prostředků státního rozpočtu
k § 30 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky)*)
k § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 218/2000 Sb. i po ní (v textu též daňový řád)
I. Neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu (§ 30 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., rozpočtových pravidel republiky). Zákon přitom nerozlišuje, zda prostředky státního rozpočtu byly neoprávněně použity či zadrženy dočasně nebo trvale, a podstatné není ani to, jakou formou byly prostředky ze státního rozpočtu poskytnuty.
II. Neoprávněně použité nebo zadržené rozpočtové prostředky spadají pod legislativní zkratku daně uvedenou v § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a to jak ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 218/2000 Sb., tak i po ní. Správce daně tedy může daňovou kontrolou nebo jiným postupem podle zákona ČNR c. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zjišťovat, zda prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu byly použity tak, jak bylo při jejich poskytnutí určeno, a může rozhodnout o odvodu prostředků neoprávněně použitých nebo zadržených.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2003, čj. 28 Ca 330/2001-36)
Věc: Zdravotní pojišťovna M. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o odvod neoprávněně použitých prostředků do státního rozpočtu.
Finanční úřad pro Prahu 10 rozhodnutím ze dne 30. 3. 2000 uložil žalobkyni povinnost odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité prostředky ve výši 104 596 455,61 Kč.
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 29. 5. 2001 odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Žalobkyně ve správní žalobě krom jiného namítala, že žalovaný i správní orgán I. stupně při vydání napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně nesprávně postupovali podle daňového řádu. Žalobkyně dovozovala, že v době vydání rozhodnutí správním orgánem I. stupně v roce 2000 bylo možno postupovat podle daňového řádu pouze při správě částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků (§1 odst. 1 daňového řádu). Aby bylo možno daňový řád aplikovat, muselo by nejprve být v nějakém jiném řízení autoritativně stanoveno, že určitá částka je neoprávněně použitým nebo zadrženým rozpočtovým prostředkem. Do doby, než se tak stane, je daňový řád podle názoru žalobkyně neaplikovatelný. Žalobkyně se domnívá, že správní orgány měly v řízení a rozhodování o vrácení návratné finanční výpomoci postupovat podle zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, jako procesní úpravy speciální a podle správního řádu jako úpravy obecné. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí bylo vydáno na základě skutečností zjištěných nesprávným úředním postupem a se zkrácením jejích procesních práv. Pravomocné rozhodnutí se proto opírá o podklady získané…