č. 23/2003 Sb. NSS; Nakládání s nebezpečnými odpady; Řízení před soudem: vada řízení
č. 23/2003 Sb. NSS
Nakládání s nebezpečnými odpady
Řízení před soudem: vada řízení
k § 39 odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech9)
k § 78 odst. 7 soudního řádu správního
I. Skutečnost, že právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání nakládala s nebezpečným odpadem bez souhlasu příslušného správního orgánu nebo v rozporu s ním, sama o sobě postačovala k uložení sankce podle § 39 odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech; žádné další podmínky (např. délku a důvod protiprávního jednání) zákon nestanovil.
II. Je-li rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno žalobci namísto jeho právnímu zástupci, jedná se o vadu řízení. Žalobní námitka v tomto ohledu uplatněná však není důvodná, pokud tato vada řízení neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí o odvolání (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4.6.2003, čj. 6 A 12/2001-51)
Věc: Společnost s ručením omezeným M. v H. proti Ministerstvu životního
prostředí o uložení pokuty při nakládání s odpady.
Česká inspekce životního prostředí dne 4.9.2000 uložila žalobci pokutu podle § 39 odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, za porušení § 5 odst. 5 tohoto zákona. Žalobce podal odvolání, o kterém rozhodl žalovaný 21. 11. 2000 žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil a odvolání žalobce zamítl.
Žalobce zejména namítal, že pouhé jeho opomenutí požádat o prodloužení rozhodnutí o povolení nakládání s nebezpečnými odpady, vydaného dne 19. 12. 1996 podle předchozího právního předpisu (§ 4 zákona č. 238/1991 Sb.), které ze zákona pozbylo platnosti dne 31. 12. 1999 (§ 43 zákona č. 125/1997 Sb.), by nemělo být důvodem k uložení pokuty. Navíc po dobu, kdy žalobce bez platného povolení nakládal s nebezpečnými odpady (od 1. 1. do 9. 3. 2000, tj. pouze necelé tři měsíce), splňoval materiální podmínky potřebné k nakládání s nebezpečnými odpady. Nadto žalobce namítal nedostatky při doručování rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť toto rozhodnutí nebylo doručeno právnímu zástupci žalobce, ale samotnému žalobci. Z tohoto důvodu rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci. Nebýt kvalitní spolupráce mezi žalobcem a jeho právním zástupcem, mohlo tímto jednáním navíc dojít k porušení práva na právní pomoc, které je zaručeno v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Žalovaný jak v odůvodnění svého rozhodnutí, tak ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce byl původcem nebezpečného odpadu (zářivkových trubic), s nimiž v době od 1. 1. do 9. 3. 2000 nakládal bez příslušného souhlasu, čímž se dopustil správního deliktu. Platnost rozhodnutí ze dne 19. 12. 1996, kterým bylo žalobci povoleno nakládat s nebezpečnými odpady na dobu pěti let, totiž s ohledem na ustanovení § 43 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb. skončila dne 31. 12. 1999. Toto rozhodnutí vydané podle zák. č. 238/1991 Sb. nemohlo být prodlužováno, ale bylo třeba nového rozhodnutí podle zák. č. 125/1997 Sb. Ten nezná institut odstranění tvrdosti zákona v případě, že se jedná skutečně o administrativní nedostatek při nakládání s odpady, když vlastní fyzické nakládání je bezchybné. Žalovaný pak potvrdil, že…
